Ježíš a tráva aneb jak jsem se prohulil ke Kristu

Začalo to v mých 17 letech, když jsem byl na brigádě v Holandsku. Krom sběru borůvek a oprav plotů zničených po kruté zimě jsem se naučil hulit marihuanu. Ono to vlastně začalo mnohem dříve, protože mě maminka vedla k víře už od malička.
Ale až v tom Holandsku to bylo všechno uvedeno do praxe a já víru začal žít opravdově. Našel jsem cestu k Bohu. Přímou cestu k Němu.
Tak jsem tak hullil dál, pěstoval marihuanu doma a byl jsem králem této byliny. Někteří přátelé hulili se mnou. Jiní se báli to jen zkusit.
Ale ti, co hulili, mi vždy říkali, že "ta moje tráva je prostě nejlepší." A také si ji ode mě kupovali, i když jsem byl ochoten ji dávat, jako dar Boží, zdarma.
Uteklo pár let a sezón pěstování, byl jsem opravdu zahradník jako kat. Mé rostliny mě inspirovaly k mnohým dobrým věcem. Hulil jsem a cvičil jsem, zahradničil a vyráběl luky, koval meče a nože a taky vyřezával misky a lžíce ze dřeva. Taky jsem psal a kreslil co se dalo.
Byla to nádherná éra, kdy jsem se i zamiloval, přežil tu nejhorší tragédii, tedy smrt maminky a nakonec jsem i vystudoval obor, který mě bavil jak sviňa!
Tak jsem šel dál, prohulil jsem se k navazujícímu studiu, abych měl lepší titul. No a tam se to po prvním semestru trochu zvrtlo. 
Napsal jsem někdy v únoru článek "Žměna je život", kde, mimo jiné, píšu o tom, že Ježíš nikoho nespasil, ale že nám jen ukázal způsob, jak spasit sami sebe. A pak jsem v největší zhulenosti na světě začal vidět démony a utekl jsem před nimi skokem ze 4. patra.
Ještěže mají v Olomouci dobré traumatology a že jsem měl nakonec neuvěřitelné štěstí, že jsem to přežil.
Stala se ze mě ale troska. Nabyl jsem permanentního fyzického handicapu a stále jsem byl na trávě závislý, takže jsem začal zase hulit, ale kvůli medikaci mi to skoro nic nedělalo. Žádný Bůh už tu se mnou nebyl. A to tráva ubývala rychle..
Už se mi nepodařilo vypěstovat skoro žádnou další, protože ta, která rostla během mé rekonvalescence v nemocnici, prý byla sežrána srnami, jak řekla má sestra. A další pokusy mi sežrali slimáci, což jsem viděl na vlastní oči. Takže jsem dál žil jen ze zásob z roku 2022 a osamělost byla horší než cokoli jiného. Má dívka se na mě vysrala a utekla za jiným, takže má samota tím dostala úplně jiný rozměr. Nebyl js m ve svých očích jen méněcenný. Byl jsem bezcenný.
No a tak tedy při kompletní ztrátě mé bývalé fyzické kondice i duchovního napojení na Boha jsem si říkal, že smrt by mohla být konečně vysvobozením. Jelikož jsem v té době naletěl na velice dobře promyšlený pig butchering scam, důvod se zabít byl stále větší.
Ale já to nevzdal! Naletěl jsem ještě na další podvody a téměř přišel o všechno, když jsem na Facebooku potkal misionáře Církve Ježíše Krista svatých posledních dnů a ti mě pozvali do Hradce Králové na shromáždění.
Tak jsem jel a moc se mi to líbilo. Toužil jsem se stát členem té super fungující komunity. Ale byl v tom háček. Členství bylo podmíněno tím, že přestanu kouřit. Tak jsem to zkusil dle instrukcí misionářů a kupodivu to poprvé v životě vyšlo. Stačilo se pomodlit o pomoc, svěřit to Ježíši a On mi s tím fakt helfnul! Takže de facto ze dne na den jsem přestal hulit. Psychiatrička z toho měla radost a po nějaké době mi začala snižovat dávky těch zatracených léků, které mě kryplily nejvíc na světě a nakonec mi bylo umožněno je úplně vysadit bez vedlejších účinků.
Dokonce se mi začaly lépe hojit kosti, takže mi byla umožněna operace ke znovuzískání schopnosti střílet z luku. A to taky vyšlo.
Pak jsem poznal jednu fajn holku přímo v té církvi a dali jsme se dohromady. Teď už je to má žena oficiálně a snažíme se spolu udržet při životě syna Matouše.
Ale když jsme se v té církvi s podivně dlouhým názvem dostali až na vyšší level, došlo nám, že je to jen velký bullshit a korporát, který tahá z lidí peníze na bázi příslibů četných požehnání.
Tak jsme z tama radši vypadli a desátky raději využíváme na konání dobra tam, kde žijeme než abychom to dávali nějaké random církvi a doufali, že ty prachy dobře využije..
Takže tak to dopadlo s mormony. Raději teď jezdíme za evangelíky do nedaleké vesnice, kde se líbí i Matoušovi a to je sakra co říct. U mormonů jen brečel zatímco u evangelíků je v klidu, spí nebo se zájmem poslouchá varhany a kázání.
Tedy tráva jako cesta k Bohu? Jako je to teepek nevyzpytatelný, takže pro mě možná ano. Ale univerzálně asi úplně ne. Moc to bolí a většinu lidí to jen vyhulí z podstaty, takže radši pojďte s námi do Borové k evangelíkům než se nechat ojebat trávou o rozum a mormony o prachy.
Požehnanou neděli přeji Vám;)