Když síla, tak zrychlení

Aneb jaké jsou možnosti telestiálního světa? Tento článek je inspirován učením Církve Ježíše Krista svatých posledních dnů a mým učitelem fyziky na gymplu. A jaká je souvislost?
Když začneme výkladem Církve ohledně zahrady Eden, hovoří se o tom, že symbolizovala terestriální svět. Takže vše šlo jak na drátkách, bylo to dokonalejší a člověk nemusel dřít jak kůň, aby se uživil. Stačilo natáhnout ruku, urvat ovoce ze Stromu Života nebo jiných stromů a jíst a jíst a užívat si rozmanitosti zahrady bez práce.
Jenomže tím, že první lidé pojedli zakázané ovoce, byli ze zahrady vyhnáni do telestiálního světa, kde je třeba dřít jak kůň v potu tváře, aby se člověk uživil.
Zní to hrozně, ale naštěstí jsem v tomto světě přežil dost dlouho na to, aby mi v tom něco docvaklo.
V tomto světě stále platí pravidlo takové, že pokud vynaložíme úsilí, tedy sílu, věci se dají do pohybu a vše se postupně zrychluje. Je to jakýsi kosmický zákon a když tomu věří i učitel fyziky, tak to je sakra pravda.
Takže dřít v potu tváře? Ano! Ale je to opravdu tak hrozné, když jsme nakonec schopni přežít, žít a duchovně růst? Nemyslím si.
Zbytek úvah ale nechám na Vás. 
Na závěr jen předložím příklad ze života k zamyšlení, který se k tématu vztahuje; co třeba kukuřice? První rok je třeba trávník pokosit, zrýt a zasadit semena, aby něco vzešlo. Když to vyjde, rostliny vyklíčí, vyrostou a vyprodukují spoustu dalších semen. Ta se dají vysušit v klasech, za sucha obrat a další rok v hojnějším počtu zase zasadit a pokud to opět vyjde, je už úrody takové hafo, že si z kukuřice můžeme vzít nejen semena na další rok, ale ze zbytku udělat i nějakou fajnovou kaši! 
Tedy - když síla (kam počítám i vůli člověka a Všemohoucího), tak zrychlení!