Skutky nejsou cenou za spasení, ale ovocem pravé víry

 Pakliže si uvědomíme Boží moc a lásku v podobě Usmíření Ježíše Krista, máme úžasnou možnost se nechat inspirovat k praxi vděčnosti za to dobro, kterého se nám tím dostalo. Máme pak často tendenci ze samotného nadšení dělat hezké věci pro sebe i pro své bližní. Čímž vlastně naplňujeme i dvě nejdůležitější přikázání, o kterých mluvil Ježíš s farizei, když se Ho snažili napálit.
Takže toto vše je ovocem pravé víry. 
Jak do toho ale zapadají chrámové obřady potom, co Ježíš usmířil naše hříchy a dal nám možnost přijít zpět k Bohu, když Jej budeme následovat?
To je teď otevřená otázka a budu rád, když se tak trochu rozroste sekce komentářů, aby pak bylo možné psát dál a neprat se stále ode zdi ke zdi.

Malá vsuvka; momentálně vnímám, že chrámové obřady jsou naprosto zbytečné, nastavují nám laťku moc vysoko a evangelium bylo mrtvým hlásáno už dávno a kompletně a to tím nejlepším z nás: Ježíšem Kristem v době, kdy zemřel po svém ukřižování.
Takže hrát si na spasitele s malým s je sice hezké, ale úplně k ničemu..