Žměna je život

Napsáno 12.2.2023 

 

Kdyby vám něco z následujícího textu nedávalo smysl, prosím ptejte se a nevytvářejte si domněnky. Rád vše vysvětlím blíže, najdou-li se ti, kdo v sobě zvídavost neuhasili:)

Jsem z toho najednou pos*án strachy 💩, ale zároveň žiju s vědomím, že ať už udělám cokoli, prožiju velmi zajímavé časy. 

Třeba jako Frodo se Samem, yay! 

Nebo chcípnu na nenávist? Vnitřní, vnější? Na zaslepenost? Na největší strach paní Eowyn? 

Tak tady jedna hípízácká rada sobě i všem, neboť jsem součástí světa, stejně jako Stromovous nebo Lady Gaga; “Make love, not war” 🤭

Nerad bych se dál podílel na destrukci naší nádherné matky Země. Jednu matku už jsem ztratil a vroucně doufám, že to neprožiju znovu. A věřím, že jestli nejste na dně (v *rdeli), nebo “netrpíte” nějakou sadomasochistickou poruchou, přičemž na základě zhodnocení významné části svého života bych se mohl hlásit k obojímu - holt cesty Boží jsou někdy nevyzpytatelné* - nebudete taky takovou ztrátu toužebně vyhledávat.

Ale třeba až chcípnu, procitnu ze sna a napojím se naprosto a zcela? To by vlastně mohlo být pozitivní! Prosím oprava!!!! 💙💙💙💙💙💙💙💙💙 - tímto chci, v pravdě dojat, smeknout nad láskyplným přístupem pana Putina, Zelenského a dokonce i mé osůbky, jež, zdá se, zrovna tak spolu s námi všemi nedokonalými lidičkami přispívá svým dílem, větším či menším (i přenos přes ezo vlny se počítá!) do nejkrásnějšího scénáře, který nás dohromady mohl napadnout: “Pojďme se chytnout za Smíšky i za Pipiny a v nejkrvelačnějším hieros gamos o intenzitě pozemské supernovy, rozsápejme se v orgiích celé škály emocí na cimpr campr a ba co víc, nakálejme si ještě při tom do úst a podávajme celý obraz nejprve rozžhavený a potom z části zmrzlý, tedy z mnoha částí zmrzlý, rozmetaný po Sluneční soustavě a pro ty z vás, jež holdují žhavější variantě, doufám v radostné zakončení pozemského příběhu na povrchu našeho Životadárného i Životatransformujícího obříka Svítily.” Skutečná delikatesa! Až se mi chce zvracet, ale to bude tou posvátnou virózou, která mi právě tříbí myšlenky v tento neodolatelný skvost! 

A teď bez sarkasmu;

Vážení a milí, mám vás rád, jsme si ve skutečnosti bratry i sestrami či bratroidy a sestroidami, toužím po lásce, po pravdě, po klidu, po dobrodružství i po malých radostech, ale hlavně po smyslu - prostě po prožití kvalitního života bez masky, kreativně, mocně, laskavě a harmonicky s vámi všemi. 

Možná su v tem stejně marné jako Elon, ale nebudu jen přihlížet a mlčet, když ke mně promlouvá příběh Anakina Skywalkera, který toužil po tom samém, ale šel na to opravdu dementně, jak se pak ukázalo. Stejně jako Hitler nebo Bush.

Nevěřím, že primitivní verze Star Wars v našich mikrokosmech je ten nejkrásnější scénář. Nebo je snad třeba prožít všechnu bolest, kterou na bedrech nesla i celá Středozem, než se podařilo zničit onu iluzi moci Jednoho prstenu? Taková jednota mě nebaví. Sauron ve Středozemi nebo na Zemi, kráčet za iluzorní mocí v rukách smrtelníka nebo Jedné strany či Jednoho světonázoru plodí násilí, protože pouze násilím lze krátkodobě omezit přirozený řád pramenící z diverzity, třeba omezováním těch, jež si svou skutečnou moc stále neuvědomují - včetně mě. 

Já hodlám přijímat pravdu, ať už je v daný okamžik bolestná nebo povzbuzující. Však nejeden z nás se již této pravdě během života poklonil, upadl, “namlel si držku”, ale pak stejně vstal a nehodil si mašli pro momentální selhání s vědomím, že i selhání smysl mělo, protože ani Moulin Rouge nelže, když říká; “Show must go on!” - tohle si vyžádá jednu amatérskou lingvistickou vložku, jelikož anglické “must” vyjadřuje české “muset” jen velmi chabě, zatímco “chtít”, nebo dokonce “vědomě chtít”, by celé rčení daleko lépe uctilo. Nepodílejme se tedy na tomto scénáři, jež praví “Show has to go on”, (kde “has to” vyjadřuje externí nutnost, jež není v souladu s vnitřní vůlí činitele), do kterého nás táhne pouze a jen náš strach přijímat pravdu, ale staňme se každý tím, čím doopravdy jsme a proměňme tak i to, co lze na tomto světě velice snadno proměnit: náš úhel pohledu - neboť my, lidičkové, skutečně třímáme otěže nad naším osudem a pokud si dovolíme snít v kráse i pravdě, zjistíme, že trvalý mír je možný a to i přes naši krvelačnou kolektivní historii. Co bylo, bylo. Nezatracujme minulost, ale taky nezatracujme možnou budoucnost.

A jako člověk, který už od začátku svého pobytu na Zemi v této formě čas od času chce ze zoufalství vypadnout a vykašlat se na naši Velkou Matku, pravím vám, kdo máte oči pro bystrozrakost, nikoli pouze pro lepší odhad při čůrání, že toužím jít s vámi rovnou do Fantázie a tam společně vykoupit naše domnělé hříchy, neboť podle mě Ježíš nespasil nikoho, jen nám dal návod, jak se spasit sami. 

A kdo taky cítí to, co zde vyřčená slova doufám vyjadřují, nechť podpoří i mě, i sebe, i všechny lidi a tvory, jež žijí na tomto více než lidském světě, ať zamyslí se nad tím, co doposud považoval za “normální” či “dané” a nenechá si již kálet do úst kýmkoli, kdo ze strachu z bezmoci uzurpuje a ponižuje své bratry a sestry. A kdo takto uzurpátorsky jedná, ať nebojí se víc, neboť pomsta náleží jen a jen moudrému Všehomírovi. A také vězte, že Poslední soud nás neuvrhne v zatracení, ale osvobodí nás od našich strachů, jež k souzení vedou. A aby to nebylo málo - dle zpráv od Všehomíra dokonce i Hitler šel do nebe! Proto nebojme se bičů krutých pánů. Krutí pánové potřebují obejmout, nakrmit skutečným pokrmem, ubezpečit a hlavně pochopit, že jsme si všeci rovni. A my všichni musíme/chceme (z onoho šikovného “must”) pochopit, že leč jsme si všeci rovni, nejsme ani náhodou stejní, že kompromis není konsenzus, že národnost dává smysl jen tehdy, kdy zúčastnění jednotlivci vyznávají stejné či velmi podobné hodnoty a záměry vztahující se k danému místu a že duše se rodí svobodná. Proč tedy momentálně svoboda končí tam, kde začíná zákon, který, pokud vím, nikdo z nás neodsouhlasil, když se do tohoto světa narodil?

Osobně bych raději žil ve světě, ve kterém má svoboda končí tam, kde začíná svoboda mého bratra či mé sestry, kde kálení do úst náleží jen těm, kdož holdují fekálnímu pornu, nikoli všem, kdo nevědomě přijali občanství spolu se zákony, jejichž přemíru dnes ani milovníci zákonů nedovedou pojmout. 

A jaký je tedy můj návrh? Odevzdejme onu hořkosladkou iluzi demokracie dějinám a kráčejme vstříc dichotomii konsenzu; “Je možné se shodnout na tom, že se všichni nikdy neshodneme na tom samém” - a to je za mě v pořádku, ba dokonce tuto představu nadšeně vítám, jelikož je pravdivá, nežádá po mě manipulaci ani přiklonkování, dovoluje mi žít život dle mých vlastních představ a co víc, veškerou zodpovědnost za něj nesu jen a jen já. Už jen sepsání této věty je pro mě úlevné, jelikož mi dovoluje oprostit se od nedostatečného pocitu vlastní hodnoty, jež tak často ústí ve spasitelský syndrom a předčasnou smrt.

Ale kudy se vydat? Jak to celé udělat? Naštěstí po této planetě kráčí mnoho osvícených lidí a jeden z nich přináší představu funkčního systému, jež dovede dobro distribuovat daleko efektivněji, upřímněji i mocněji, než by kdy demokratický či diktátorský systém dovedl. Jeden takový systém se jmenuje anarchokapitalismus. Každý je v něm svým vlastním pánem či svou paní, avšak zachovává benefity kolektivního znásobení moci k efektivnějšímu uskutečňování cílů v duchu konsenzu, nikoli kompromisu, jež běžně v demokracii i v mezilidských vztazích kompromituje celkovou kvalitu života. 

Přemýšlejme o tom. Je tento stav světa skutečně odrážející náš vztah ke světu? Věřím, že každý z nás je hoden nekonečné lásky, tak proč stále místo dobrého jídla a pití pojídáme výkaly a pijeme jed? 

Nakonec se přiznám k jedné věci, která mě na tento svět přivedla: láska ke svobodě skrze destrukci. Když jsem ještě plul po hvězdách v řece duší, zatoužil jsem stát se tím, kým jsem. Zatoužil jsem tím nejen být, ale také to prožít. A když jsem na tento svět přišel, vše šlo podle plánu - šel jsem si za svobodou a byl během toho neuvěřitelně destruktivní. Můj původní plán by se mohl odrážet i ve stavu tohoto světa právě teď. Ale stejně jako Jake Sully, i já jsem se zamiloval. Do lesa, do vody, do nebe, do krásy všech, kdo nebojí se být sami sebou i do krásy těch, kdo mají strach svou krásu vyjádřit. Začal jsem si Země vážit a milovat ji jako svou spřízněnou duši. A právě teď je ten okamžik, kdy se můžeme rozhodnout, jestli se necháme ovlivnit láskou, nebo strachem. 

Buďme stateční - milujme a buďme milováni.

A těm, kdo i přesto touží po válce - nenechte si svou vizi vzít. Jen válčete, je-li to vaší nejhlubší touhou. Ale zkuste vyslyšet i Einsteina a přeskočte prosím scénář WW3 a pojďte rovnou do scénáře WW4 - i s klacky a kamením se dá luxusně zabavit i pozabíjet, a hlavně je to udržitelné! 🗡😇🏹

A nebo takový souboj šampionů? Zelenský vs Putin? Na to bych se vlastně mile rád podíval!

A z čeho mám vlastně největší obavy? Krom toho, že život nemá smysl, z tohoto;

https://www.radiouniversum.cz/…at/

Taky z Googlení tohoto;

Why did the US invade Afghanistan? 

“The United States went to Afghanistan in 2001 to wage a necessary war of self-defense. Aug 30, 2022” (https://www.defense.gov/…tan.)

Nakonec krom univerzálního poděkování za podporu a inspiraci všem, kdož vědomě i nevědomě přispívali a přispívají k mé seberealizaci děkuji jmenovitě Albertu Einsteinovi, Elonu Muskovi, Masanobu Fukuokovi, Haiao Miyazakimu, Martině Kociánové, Marku Kvapilovi, Georgi Lucasovi, J.R.R. Tolkienovi, Ježíši Kristu, Enye, Ozzymu Osbournovi, Davidu Abrahamovi, Oshovi, Anně Hogenové, Jaroslavu Duškovi, Michaelovi Endemu, Jamesi Cameronovi, Viggu Mortensenovi a Morganu Freemanovi, jejichž mocný hlas a příběh mi nejednou dodal naději a sílu jít dál za láskou a to i přes to, že nikoho z nich jsem v tomto životě osobně nepoznal. 

A vy, kdož jste mi skutečně blízkými i v rovině fyzické, vězte, že vás miluji a to i v okamžicích, kdy svou nejkrásnější představu o lásce selhávám realizovat. 💙🗡

Pár jmenování z řad mých blízkých však nemohu opomenout, a to velký dík Filipu Kaláškovi, který mi dodal ono vitální nakopnutí vedoucí k vyjádření tužby mého srdce 🌱 , Tereze Dvorské, která mi vždy nastavovala zrcadlo účinněji, než kdokoli jiný a Pavlu Polokovi, který mi pomohl oprostit se od významné části klece, jež svazovala můj vnitřní i vnější svět.

* (potenciální zlé jazyky upozorňuji, že tímto nepřirovnávám svou maličkost k moudrému Všehomírovi, či Všehomíře, či Všehomíru - kocovku možno volit libovolně, jak je nám uživatelsky příjemné a na slovíčka se snažím ohlížet z lásky k pravdě, leč přiznávám, že ne vždy dovedu její cestou jít - still on the way, eh?)