O chrámech

 Chrám je jakýsi posvátný časoprostor, zasvěcený Bohu Otci, aby tam mohl neustále prodlévat Jeho Duch. Setkal jsem se v Písmech s tím, že i naše tělo je vlastně do jisté míry takovým chrámem. Proto bychom se k němu měli chovat s úctou a nepoškozovat jej. Dalším pohledem na chrámy je vidina lesa, nebo jiného malebného prostoru v přírodě, která vlastně poukazuje na to, že Bůh je přítomen skrze svého Ducha ve všech věcech a obzvláště v těch, které nejsou jakkoli pokřiveny vlivem člověka, který je už od počátků věků hříšnou bytostí.

V Písmech se také píše, že "tam, kde se sejdou dva v mém jméně, jsem i já s nimi." Takže tato duchovní přítomnost nemůže být vztažena jen na chrámy jako takové, které byly za účelem silných duchovních prožitků postaveny. Dokonce i Dar Ducha Svatého je procesem, při kterém přijímáme příslib nekončícího vlivu tohoto Ducha na naši duši, pakliže vytrváme v dodržování našich smluv křtu až do konce.

V Církvi Ježíše Krista se ale velice dbá na chrámovou práci. V těchto zmíněných chrámech, které jsou přístupny pouze členům platícím plný desátek, je možné zažívat úžasné věci. Běhěm mých prvních zkušeností s chrámem jsem měl možnost vykonat zástupné křty za své zesnulé předky. To je způsob, jak můžeme pomoci někomu z našich zesnulých blízkých v tom, aby se mohli i za závojem smrti seznámit s pravou podstatou evagelia Ježíše Krista a také se svobodně rozhodnout, zda jej přijmou nebo ne.

V chrámu, byť to není nutným pravidlem, je možné také obdržet patriarchální požehnání, které je vlastně takovým "evangeliem na míru". Je to požehnání pronesené patriarchou ohledně konrétní osoby, takže se pak člověk o sobě dozví mnoho známých, ale i nečekaných věcí, které mu chce předat Nebeský Otec, aby měl snazší pochopení svých darů, které mu byly pro tento život dány. V tomto požehnání zaznívají i přísliby toho, co se může stát, pakliže člověk zůstane věrným následovníkem Ježíše Krista.

Dále je možné v chrámu uzavírat další posvátné smlouvy, které následují po obřadu křtu, je-li toho jedinec hoden. Zde se jedná o vlastní obdarování a je-li ženatý nebo vdaná, může mít i svatbu v chrámu, které se říká pečetění. Tento obřad ono známé rčení a slib u světských svateb pozvedá až za hranici tělesné smrti, takže příslib je pak takový, že po smrti se rodina opět shledá a může pokračovat ve svém životě již v oslavených tělech v rámci jednoho z království Božích.