Památka večeře Páně

 Památka večeře Páně, nebo-li svátost, je způsobem, jak si fyzicky zvědomit Usmíření Ježíše Krista. V Jeho Církvi je zvykem obřad svátosti mít každou neděli. Pro mnohé členy je to způsob, jak se po týdnu očistit od světských vlivů a načerpat duchovní energii pro další dny. Zároveň je to i obnova smluv křtu, takže si tím připomáme vše, pro co jsme se v den křtu rozhodli. Pokyny k přijímání svátosti jsou takové, že je vhodné přijímat chléb a vodu pravou rukou, pokud je to možné. Není nutné být členem Církve, aby mohl člověk svátost přijmout. 

Proč je pro mě osobně památka večeře Páně důležitá? Je v tom víc věcí, z nichž jsem již některé vyjadřoval, ale také se k tomu váže fakt, že nezáleží na jisté skvělosti kněží, kteří svátost žehnají, ale nejvíce záleží na správném pronesení žehnající modlitby, aby byla svátost řádně požehnána Nebeským Otcem, nikoli nedokonalým smrtelníkem, který svátost žehná.

Ohledně této věci jsem se již víckrát zamýšlel, když jsem věděl, že někteří kněží onu svátost žehnající, ve skutečnosti halí svůj život do závoje lží, aby skryli pravdu o tom, jakým způsobem zneuctívají smlouvy křtu, které uzavřeli. Po několika obřadech svátosti jsem se nad tím víc zamyslel a došlo mi, nejpodstatnějším prvkem tohoto obřadu je pronést onu modlitbu tak, jak byla slovo od slova zjevena, aby to fungovalo. A také je to o tom, co vysílá směrem ven každý z těch, kteří svátost přijámají. 

Důležité je rovněž zachování uctivé atmosféry, aby mohl jeden každý z nás slyšet ten jemný hlas Ducha, který je po tu dobu v místnosti silně přítomen. Zde je možné si povšimnout toho, jak některým členům je uctivost zcela lhostejná a přijímají svátost jen ze zvyku. To dobré není, kazí tím možnost duchovního zážitku všem zúčastěným. 

Zkrátka, celý tento obřad je nanejvš posvátný a proto si jeho význam zaslouží opravdovou úctu a pozornost všech.