Proč už nebudu nikdy pokorně mlčet a sklánět se před druhými?

 Včera večer mi jedna dobrá duše napsala, jak se jí můj blog líbí, tedy až na část pojmenovanou Harmonogram a časoprostorové souvislosti, protože je to prý přiliš osobní a v některých pasážích je moc drsná, že uráží některé lidi a to je koneckonců škoda. Dle pohledu této dobré duše tím prý nic dobrého nevznikne a pak se mě ještě zeptala, jestli to nechci smazat.

V krátkosti ne. Odpověděl jsem s tím, že právě tento článek je podstatný a že tam ani nikoho nejmenuji tak, aby byl dohledatelný. Také jsem položil otázku, kde se tam vlastně objevují urážlivé postřehy?

Shrnul jsem to tak, že tam nikomu nenadávám a nakonec je to nejtěžší zkušenost, kterou jsem na této zemi zatím zažil, takže proto chci tyto sebrané myšlenky dát dál a nechat čtenáře na těch stránkách zažít to, co jsem sám musel vytrpět.. 

Z Církve Ježíše Krista jsem zvyklý na upřímné sdílení věcí, které vnímám jako podstatný obraz toho, jakým způsobem Boží vůle funguje v mém životě. To je nakonec sepsáno v tomto zmíněném článku. Nakonec mě to i těší, že tak krátce po spuštění webu přijímám takové reakce jako důkaz toho, že klidný oceán pokrytectví a závoje lží se začíná probouzet a pomalu se už vytvářejí na hladině viditelné vlny.

A co se týče mého názoru na pohled této dobré duše? Pokud po všech těch letech, co se známe a potom, co si měla možnost přečíst mé shrnutí toho, co se vlastně odehrálo v jednotlivých bodech, má potřebu mi psát zprávy navrhující výmaz této zkušenosti, abych raději nikoho nepobouřil, tak mě vlastně nezná.

 Jako povzbuzení pro všechny přítomné sdělím ještě toto: duchovní růst, pro který jsme se zrodili sem na zemi, je vždy provázen různými zkouškami. Nelze srovnávat, kdo to má lehčí nebo těžší. Lze ale na základě projevů té nejvyšší ctnosti, upřímnosti, vnímat, zda se daný člověk opravdu má tendenci nějakým způsobem rozvinout a duchovně vyrůst.  

Kéž jsou bytosti hodné štěstí opravdu šťastné. Jinými slovy: "Děj se vůle Tvá, Nebeský Otče!"