Neboť nevědí, co činí

 Na kříži odpouští Ježíš všem, kteří se na jeho umučení podíleli – „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí! “ (Lk 23,34). Stává se Beránkem, který svou vlastní krví smývá hříchy světa.

Než se víc ponoříme do tohoto tématu, zmíním jednu osobní zkušenost s jednou sestrou z Církve, která napsala knihu se stejným názvem, který nese tento příspěvek. Jednalo se o její vedení Duchem a osobní svědectví za celý život. Setkali jsme se poprvé v chrámu ve Freibergu a ona mě spontánně oslovila s tím, zda bych byl ochoten jí pomoct s překladem knihy, kterou dokončuje, do anglického jazyka, aby si toto dílo mohli přečíst všichni naši bratři a sestry po celém světě. Vůbec mě neznala a nemohla vědět, že anglicky umím tak, že bych jí byl schopen pomoci, ale zkrátka to tak cítila, zeptala se a já jí pak pomohl.

Trvalo to několik měsíců, než knihu vydala. Nakonec tedy začala výtisky prodávat po Církvi a jeden prodala i mně, abych měl toto dílo vždy při sobě.

Byl jsem hlupák, že jsem přistoupil na to, že knihu koupím, zatímco by bylo správné mi ji pouze věnovat jako dar za pomoc s šířením jejího díla do světa.

Ale to už je jedno, peníze budou, my nebudem..

Zde se můžeme opět vrátit na začátek tohoto vyprávění, protože i tato setra, byť sama sdílela "velké svědectví" o tom, jak je třeba odpouštět všem, neboť nevědí co činí, sama neměla potuchy o tom, co učinila. V to alespoň doufám, protože udělat toto schválně je v mém vesmíru považováno za hnusotu zcela nehodnou někoho, kdo se sám nazývá následovníkem Ježíše Krista.

A teď zpátky k utrpení Ježíše na Kalvárii. Když prohlásil: "Otče odpusť jim, vždyť nevědí, co činí."

Myslel tím jen tu bandu šmejdů, kteří ho právě přibili na kříž? Nebo to můžeme vztahovat dál a univerzálněji i pro všechny ty další, kteří se podílejí na přísunu utrpení a temnoty do tohoto světa?

Když jsem měl inspiraci napsat tuto úvahu, zvolil bych raději tu druhou možnost, protože o tom se dá psát poněkud obsáhleji.

Takže když by se opravdu jednalo o všechny takové jedince, kteří nevědomky konají zlo v různých formách, dalo by se to možná ještě odůvodnit tím, že jelikož jsou sami duchovně nevyspělí, nemají to pravé uvědomění týkající se podstaty dobra a zla.

V Písmech se píše, že všichni máme to "světlo Kristovo v sobě", takže dovedeme tyto věci rozlišovat. 

Pokud ano, tak je to dobré a naše uvědomění je díky Spasiteli již na takové úrovni, že víme, co vskutku děláme - ať už na jednu či na druhou stranu.

Pokud se ale odrazím od jedné z minulých úvah na téma přijetí činu, který Spasitel pro nás vykonal, tak je to celé stále podmíněno naším vědomým rozhodnutím a potom "světlo Kristovo" není věcí automatickou, ale věcí, kterou je třeba přijmout, abychom mohli začít smysluplně duchovně růst. 

Tím pádem to na základě inspirace, která mě vede k rozvoji tohoto blogu, vnímám tak, že se opět musíme vrátit k upřímnosti. Pouze upřímné přijetí Kristovy oběti nás může vykoupit a může nás naučit mnohým věcem, které ve své podstatě směřují k věčnému životu v oslavení a v lásce. 

Takže ti, co nevědí, co činí, jsou buď duchovně prázdní, protože během své existence na tomto světě nepoznali nic, co by přesahovalo jejich ego, nebo jsou neupřímní a veškerá tvrzení týkající se "upřímného přijetí Kristovy oběti" jsou vlastně jen velká lež. 

Spasitel v okamžiku svých útrap na Golgotě zcela jistě myslel na obě tyto skupiny. 

Byť bych rád přijal Jeho učení naprosto a zcela, už teď vím, že má lidská podstata není takové lásky a takového sebezapření schopná. Lháře upřímně nenávidím. Když si vybavím své zkušenosti s lidmi, o kterých jsem dříve či později zjistil, že lhali a lžou, mám velký vztek. Mám chuť je zabít a ukončit jejich zbytečné působení na této zemi. 

Naštěstí jsem příliš malý pán na to, abych takové věci mohl vykonávat a nakonec to je jen náš Nebeský Otec, který je tím dokonalým soudcem se vší láskou i spravedlností.