Duchovní pokrok a duševní zdraví

 Jdou tyto dva termíny ruku v ruce? I podle mého rychlého vyhledávání internetu na toto téma se jeví, že vskutku ano. Ale jak tyto dvě složky rozlišit a co si z takového zamyšlení vlastně odnést?
V prvé řadě obě tyto složky a jejich souhra vedou k celkové pohodě, kterou může lidská bytost prožívat. Říká se tomu wellbeing. Už jsem se dříve tak trochu pokoušel o popis lidské bytosti skrze rozklad jejich jednotlivých složek. Celkem jsou prý čtyři. Oproti těm dvěma v této úvaze zmíněným je tu ještě složka fyzická a sociální. Je logické, že na onom kompletním zdraví a bytostné pohodě se můžeme činit skrze práci na každé z těchto složek.
Ale co tedy vlastně konkrétně dělat? Cvičit jógu pro fyzickou, bavit se s lidmi pro sociální, modlit se ke Stvořiteli pro duchovní a potom třeba meditace či introspekce pro podporu duševního zdraví? 
Je prý známé, že některé duševní krize je možné vyléčit vedlejším působením na duchovní růst jedince. Zde bychom se opět mohli věnovat fenoménu Usmíření Ježíše Krista a blahodárného vlivu na všechny lidi, kteří Jej přijmou.
Není mým záměrem se zde pouštět do debaty, která sahá až k buddhismu nebo dalším jiným náboženstvím či praktickým filosofickým směrům. 
Osobně vycházím ze svých zkušeností a počátků a k tomu jsme nabádáni i mou oblíbenou filosofkou a fenomenoložkou Annou Hogenovou.
Takže je už snad jasné, že co neznám, to popisovat nebudu. Třeba to pro někoho a jeho konkrétní zkušenosti a počátky funguje, ale pro mě je to kolbiště zcela neznámé. 
Co se týče mého blízkého kolbiště, Znovuzřízeného Evangelia Ježíše Krista, tak zde máme několik zjevení, která nás přímo nabádají k vyhledávání zdravých návyků pro naši duši i pro naše těla. Dvě z nich jsem již jmenoval a na jejich základě vlastně stojí i samotná možnost do Církve Ježíše Krista vstoupit.
Jedná se o zákon cudnosti a slovo moudrosti. 
Ultimátně nás tato dvě zjevení vedou k tomu, abychom dobře navnímávali naše okolí i naše protějšky tak, abychom reálně interagovali jen s těmi, kteří za to stojí a také rozvíjeli vztahy jen s těmi, kteří jsou toho hodni. Také nás vedou ke zdravému životnímu stylu za pomoci jednoduchých pravidel, která když ctíme, jdou ruku v ruce s tím, co káže každý výživový poradce.
Stále nám v Evangeliu chybí jasný důraz na duševní pohodu, ale ta vlastně také vyvěrá ze Slova moudrosti, kde je dál dáván důraz i na nutnost důvěry vůči odborným lékařům, aby tak zdraví mohlo být zajištěno. Zde se dostáváme na další ostrou hranu: co takový odborný psycholog či psychiatr? Je tento mapař elektrických signálů a standardních reakcí na dané podněty skutečně dostatečným znalcem k tomu, aby byl někomu schopen reálně pomoci?
Má zkušenost říká, že rozhodně ne. Ale má zkušenost je jen zkušeností jednoho člověka, který zažil sérii nekompetentních "odborníků", kteří si svou frustraci z naprosté neznalosti oboru, kterému se léta věnují, vylévají na pacientech, jež se chovají jinak, než by bylo dle jejich svatých tabulek, zvykem. 
Takže jak být vlastně, konec konců, v pohodě i na tomto světě plném hříchu a zla? Mně Evangelium Ježíše Krista cestu ukázalo. Je to dle mého názoru zcela univerzální, protože Ježíš se obětoval za všechny lidi, dokonce i za ty, kteří nejsou bílí. A to jsem musel přijmout i já, člověk, který byl svým pozemským otcem přiveden k rasistickému pohledu na svět.
Tím bych to raději uzavřel. Byť mám mnoho zkušeností s duševně chorými jedinci i na naší odbočce, povzbuzení oné moudré osoby, že jejich přítomnost v mém životě mě má stále co učit, a to hlavně trpělivosti, je vlastně pravda. 
Na úplný závěr už jen jedno babiččino povzbuzení: "Život je dlouhý a nevlídný a po smrti s námi práce ještě na tři dny.."