Něco málo ke Slovu moudrosti

 Proč je pro mě toto zjevení tak důležité? Asi hlavně proto, že si skupina lidí, zvaná Církev Ježíše Krista, dokázala nastavit jasné hranice a jasná kritéria k tomu, abych se mohl stát jejich členem. A také proto, že to velice dobře koresponduje s Usmířením Ježíše Krista a pakliže se chceme ubírat Cestou Světla, Ježíš nám dává možnost tak učinit, pokud Jej přijmeme za Spasitele.

To by asi mohlo k celé eseji stačit, ale pojďme se podívat na pár konkrétních bodů a mou zkušenost s jedním zájemcem o členství ze včerejšího dne. 

Misionáři mi zavolali s tím, jestli mám chvilku na sdílení svého svědectví o Slovu moudrosti. Tak jsem se uvolil k tomu, že do toho půjdu. 

Zájemce jménem Tomáš okamžitě spustil průjem slov, která se asi měla vztahovat k tomu, že byl kdysi nevěřícím člověkem a pak přišel málem o život, nejspíš kvůli drogám a díky tomuto prožitku na vlastní oči uzřel Boha. Takže uvěřil a od té doby se modlí každý den, ale jen z vděčnosti za to, že mu byla dána druhá šance. 

Toto různými způsoby opakoval několikrát, tak jsem se jej po chvíli pokusil zastavit, abych mohl sdílet něco o Slovu moudrosti, abych splnil to, co po mně misionáři chtěli. 

Tak jsem začal, čímž skoro celé tři sekundy napjatě poslouchal a pak do mého svědectví opět začal kálet svůj slovní průjem. 

Jedna věc jej však zaujala: "Jak je možné, že jsi prožil tak strašnou nehodu jen kvůli marihuaně? Vždyť je to jen lehká droga a i já si občas dám jen proto, abych uvolnil stres z práce."

Tak jsem to vylíčil, ale jeho slovní průjem neustával, až jsem měl pocit, že je pod vlivem a až když řekl, že tedy úplně chápe důležitost Slova moudrosti, protože nevidí důvod, aby se Duch Svatý zdržoval v našich tělech, pokud jsou ovlivněna drogami.

Pak jsem mimoděk zmínil, že jsem byl nedávno velmi požehnán tím, že se mi narodil syn. 

Tomáš do toho začal valit sebelítostné řeči o tom, že on nikdy děti mít nebude, protože ho všechny ženy opustily s tím, že vydělává málo peněz. 

V tu chvíli jsem trochu odskočil od tématu Slova moudrosti a rovnou jsem jej chtěl motivovat k tomu, aby na sobě pracoval a aby začal také usilovat o Patriarchální požehnání, které mě osobně vykoupilo z největšího zla, které na mně spočívalo i pro samotném křtu. 

To Tomáše nějak rozladilo, nazval patriarchu "ředitelem" a řekl, že odmítá jakékoli pohovory a že je to jen jeho vztah s Bohem a nikdo mu nemůže dávat lístky do nebe.

To stále opakoval jak šílený, teď už se nedal zastavit a když už jsem se ho pokusil na několikrát zadržet v dalším opakování téhož výroku, který jen ukazoval, že nejen vůbec nepochopil ani základ toho, co jsem se mu snažil předat, ale ani nemá touhu poznat něco nového a naučit se víc ode mě nebo od misionářů, tak jsem se s přáním štěstí na všechny strany rozloučil a hovor ukončil.

Misionáři mi pak psali, jak se omlouvají, že to byla katastrofa. 

To bylo vlastně poprvé, co jsem něco takového zažil s misionáři, protože jsem v životě nezažil tolerantnější lidi, než jsou právě misionáři Církve Ježíše Krista..