Mišulovy rady ze zahrady

 Dnes jsem se svým kamarádem Zbyškem sdílel několik svých prvních úvah z tohoto blogu. Jelikož je Zbyšek samozvaný neznaboh, témata víry a zmínky o Duchu Svatém jej spíše rozzlobily, než aby mu cokoli přinesly. Jak je naším zvykem, bavili jsme se dlouho a dobře, takže jsem byl nadále inspirován ke sdílení jeho pohledu na mé příspěvky.

Zbyšek je advokát v důchodu, takže svůj rodný jazyk ovládá velice hbitě. Ale ačkoli se mu nejvíce líbilo, jakým způsobem jsem popsal svou cestu od nehody až do Olomoucké odbočky, měl potřebu mi vytknout to, že v ostatních příspěvcích se vyjadřuji přiliš složitě na to, aby to bylo pro běžného čtenáře pojmutelné. 

Dál se mu nelíbí, že věci nesdílím "v kostce", ale že mám tendenci se až moc rozepsat.

 Za tuto zpětnou vazbu jsem vděčný, protože je upřímná a Zbyškovi znatelně záleží nejen na mně, ale i na potenciálních čtenářích.

 To ale neznamená, že hodlám svůj styl psaní jakkoli měnit. Mým záměrem zde je převážně má vlastní introspekce a pokud budou mé sdílené niterné pochody někomu k užitku, budu velmi rád, ba i nadšen.

 Ale jelikož jsem se za svůj život setkal jen s několika málo jedinci, se kterými jsem si opravdu rozuměl, nemám iluze o tom, že by to nadále mělo být jiné. Formu veřejného blogu jsem zvolil pro vyšší potenciál z užitku sobě i druhým, ne proto, abych se vetřel do společnosti a stal se svým psaním slavným.

Takže toto je mé poselství, které chci nabídnout těm, kteří jej budou hodni. Vím, že jich moc nebude, ale beru to vlstně i dle Písem: I kdyby to bylo celé jen pro jednu duši, stálo to za to..