Požehnaní plynoucí z narození mého prvorozeného

Stalo se to ve čtvrtek 5.3.2026 v 7 hodin a 44 minut, kdy se poprvé nadechl můj syn Matouš a drobounké tělíčko do sebe absorbovalo ducha, čímž se tyto dvě složky staly živoucí duší. Tento okamžik byl pro mě nezapomenutelný a veskrze krásný.

Den po té jsem musel jet za svým neurologem kvůli žádosti o potvrzení, že mohu bezpečně pracovat u PC. Lékař se divil, že to po mně potenciální zaměstnavatel chce, ale rád mi to potvrzení napsal. Když se dozvěděl, že jsem se stal den předtím otcem, zajásal spolu se sestrou a srdečně mi oba gratulovali. 

Když jsem vyzvednutí oné zprávy konzuloval se svou případnou šéfovou, byla ráda, že jí vůbec volám a domluvili jsme se na setkání ve firmě hned v pondělí po nastávajícím víkendu.

Pohovor šel dobře. Poslala za mnou mého přímého nadřízeného v případě, že práci přijmu.

Ten chtěl vědět jen jednu věc: "Dovedete číst a rozumět technickým nákresům?" Řekl jsem, že na to žádné odborné vzdělání nemám, ale jelikož o mě před časem stáli v jiné firmě na podobnou pozici, pokusil jsem se tento nedostatek vzdělání dohnat na vlastní pěst. 

Celé jsem to popsal, jako geometrii střední školy uvedenou do praxe. 

Tato výpověď se mu zamlouvala, takže jsme se přesunuli ke zkoušce čtení výkresu jako takové.

Po chvíli výkres přinesl spolu s plastovým výliskem, který byl na papíře vyobrazen. Dal mi libovolné množství času na rozpoznání jednotlivých zobrazení výlisku a když jsme tento model postupně otáčeli tak, aby poloha korespondovala s vyobrazením na kusu papíru, měl tendenci mě chválit za to, že navzdory mému studiu diametrálně odlišného oboru v minulosti jsem většinu otázek zodpověděl správně díky své prostorové představivosti.

V ten okamžik jsem cítil, že by to místo mohlo být velmi dobré a perspektivní pro rozvoj mé mysli i pro příjem do domácnosti. 

Ale jelikož jsem před časem zatoužil ubírat se směrem dalšího vzdělávání v oboru všeobecné zdravotní sestry, řekl jsem mu část svého příběhu a sdílel jsem, jakým způsobem nad věcmi uvažuji.

Byl vděčný za mou otevřenost a navzdory tomu, že právě nejspíš přišel o vhodného kandidáta k této pracovní pozici, dál se mě pokoušel povzbuzovat a svěřil se mi s tím, jak se sám cítí. Řekl, že vnímá můj potenciál ohledně obou rozhodnutí a nechává jen na mě, kterým směrem se vydám. Sám jsem se mu dál svěřil se tím, jak by se mi také hodilo zdokonalovat své chápání technických výkresů k tomu, abych mohl vytvářet co nejpřesnější repliky chladných zbraní z období středověku, jelikož mě k tomu inspiroval můj kovářský vzor, pan Vladimír Červenka.

O dalších věcech jsme víc nerozmlouvali, jen jsme se před rozloučením a dohodou, že si dáme vědět v budoucnu, jak jsem se nakonec rozhodl, začali bavit i o tom, že tento muž znal dobře mou maminku, která pod ním dlouhá léta pracovala na jiném oddělení a sdílel i to, jak obdivoval její laskavost a přístup k životu.

A tím jsme se rozloučili a já odcházel s krásným pocitem spočívajícím na mé celé duši, která vnímala, jak teprve až s narozením mého syna Matouše se daly všechny podstatné věci do pohybu a můj vlastní potenciál by mohl konečně být využit ke konání dobrých věcí s rozumným ohodnocením.

V tento okamžik je důležité uvědomit si i jednu věc týkající určité časové vsuvky, kterou teď hodlám popsat. Jedná se o mé předchozí pokusy najít si zaměstnání v Poličce v sociálních službách, pro které jsem si udělal kompletní kurz, který by měl být dostatečným předpokladem pro vykonávání povolání pracovníka v sociálních službách. 

Před narozením Matouše jsem ohledně této práce jednal a v den jeho narození jsem tak trochu omylem kontaktoval místo ředitelky domova důchodců, kde bych mohl pracovat, hlavní sestru nemocnice, která se nachází v přilehlé budově. 

S touto hlavní sestrou jsem již kdysi absolvoval pohovor na práci sanitáře, ale i když se nám oběma zdálo, že bychom spolupráci navázat mohli, nakonec se tak nestalo, protože když mě k sobě do kanceláře pozvala podruhé, byl jsem tou dobou v chrámu a neexistoval pro mě důvod dost velký na to, abych se otočil a jel zpátky za sestrou, která mi nabízela práci.

Při tomto "náhodném" kontaktování oné sestry se však stalo to, že sanitáře dle své odpovědi stále hledá a že v případě zájmu se na pohovor mám dostavit. Jelikož je toto práce ve zdravotnictví a měl bych tím zajištěné místo s přijatelnou mzdou právě tam, kde bych se mohl učit službě druhým, s nadšením jsem se rozhodl do toho jít a na pohovor konečně přijít. 

V den mého neurologického vyšetření ohledně předem popisované práce jsem stejně dostal zpětnou vazbu z domova důchodců takovou, že prý pro můj nedostatek zkušeností dali přednost někomu jinému, ale že si můj životopis ponechají v záloze ještě rok.

Takže když jsem u svého již druhého pohovoru s hlavní sestrou popsal tyto události, začala se smát s tím, že kdyby sama měla takový přístup a nepřijímala z těchto důvodů uchazeče o práci, mohla by nechat celé oddělení rovnou zavřít, protože by se nikdo nemohl postarat o tamní potřebné.

V této chvíli mi i hlavní sestra dala dost času na rozmyšlenou a konzultaci těchto věcí s manželkou. 

Rovněž mi velmi gratulovala k narození "synátora" a celé setkání tak pro mě bylo opět inspirativní.

Když došlo na lámání chleba, pro které zaměstnání se rozhodnout, cítil jsem potřebu zavolat nejmoudřejší osobě z naší odbočky, abych s ní tuto věc probral a navnímal tak její radu.

Poradila mi toto: "Jelikož jsem naprosto nekompetentní k tomu ti dát v této věci moudrou radu, pomodli se raději s manželkou a proste o zjevení, abyste věděli, co je v tomto případě Pánova vůle pro tvou další cestu."

A to jsme se ženou hned ten večer udělali. Věděl jsem, že v tom prvním případě by byli rádi, abych tam zůstal déle, než na dobu nutnou ke zdárnému dokončení studia všeobecné zdravotní sestry. Takže jsem se cítil trochu provinile, že bych je při navázání spolupráce jen na čas využil a pak šel svou cestou dál.

V případě sanitáře sestra viděla cestu v tom, že bych za pomocí zkráceného úvazku dostudoval a pak začal pracovat jako zdravotní bratr s lepším ohodnocením. 

Takže po skončení modlitby se žádostí o inspiraci jsem inspiraci v noci skutečně obdržel: možnost sanitáře a využití zkušební lhůty po dobu alespoň jednoho měsíce, abych zjistil, jestli to opravdu zvládnu hlavně po fyzické stránce, se mi i ženě jevila jako dobrá volba a jelikož ve firmě stejně nikoho na onu pozici nemohou najít už řadu let, neměl jsem pak žádný pocit urgence z toho, abych nejprve zkusil jedno a pak případně začal dělat druhé.

Navíc stejně není záruka žádná, že obor všeobecné zdravotní sestry úspěšně dokončím, takže kdyby tato vize opět selhala, měl bych stále stabilní a perspektivní zaměstnání, které by mě stále rozvíjelo ve věcech prostorové představivosti a preciznosti.

Rozhodnutí tedy padlo, ještě tu noc jsem napsal zprávu hlavní sestře, že po důkladném zvážení a konzultaci se ženou její nabídku přijímám a doufám v dobrou spolupráci.

Tento příběh bude mít ještě mnohé další kapitoly, ale tento úvod je zcela stěžejní. Poselství na doma je tedy toto: "Kde Bůh žehná, tam také uschopňuje a tam kde uschopňuje, tam také žehná, aby vše bylo proveditelné.."