Církev nebo psychiatrická léčebna?

 Na článek s názvem "Óda na presidenta Sýkoru" jsem dostal velmi podnětnou zpětnou vazbu. V článku se zmiňuji i o tom, jaký mám sám často hněv vůči těm, kteří si bez jakékoli snahy o ověření svých domněnek dovolují pomlouvat našeho presidenta a pokoušejí se jej nějakým způsobem sesadit.

Jedna velice moudrá osoba, která dobře zná mě i našeho presidenta, se mi k tomu vyjádřila s tím, že reálným důvodem našich návštěv kaple by nemělo být pouhé setkávání s lidmi, ale využití možnosti podílet se na duchovní hostině v takové podobě, jakou jsme společně schopni uspořádat. Také dál hovořila o tom, že Církev v žádném případě není místem pro dokonalé, ale právě pro ty nemocné, takže se tam všichni chodíme vlastně uzdravovat. Přicházíme tam se zkroušeným duchem a zlomenou myslí a snažíme se tam povznést z našich životních trápení o kus dál, abychom pak ten každodenní život dovedli lépe snášet.

V tomto článku jsem ke konci také zmiňoval, že své působení v této nedokonalé malé jednoce vnímám jako osobní duchovní výzvu. Tato moudrá osoba mi ještě řekla, že kdesi v Novém zákoně se píše o tom, že ti duchovně silnejší by měli snášet ty duchovně slabší a sami se tak vyvíjet skrze praxi lásky, soucitu a pochopení.

Takže i takový drobný komentář ohledně povahy této odbočky od jiné členky s tím, že je to spíše "psychiatrická léčebna", je tím pádem dost trefný a sám si musím jen uvědomit, že na tom není nic špatně. Zkrátka to na tomto světě tak nějak chodí a pouze při upřímných pokusech o následování příkladu Ježíše Krista je pak o něco větší šance na to, že se se členy navzájem nepovraždíme a že si třeba i věnujeme vzájemné pochopení. 

Problém teď však stále přetrvává v srdcích těch, kteří si osvojili vlasnost pýchy. Tato vlastnost je přímo ďábelská a to z toho důvodu, že znepřístupňuje vliv lásky na duše těch, kteří jsou pýchou omámeni. Je to veskrze zlý přístup, kterého jsem si všiml právě u těch členů, kteří se pyšní svou moudrostí, zkušenostmi a dokonalým pochopením Kristovy lásky. Je zajímavé, že i přes chvástání se těmito vlstnostmi žádnou z nich ani trochu políbení nejsou. Veškeré jejich "dobré rady" směřují jen k tomu, aby se druhým nakonec dařilo hůře nebo aby se sami nějak časně obohatili.

Jelikož nejsem zběhlý v řádném určování psychiatrických diagnóz, nebudu se do takovýchto pokusů pouštět. Podstatné jsou jen klíčové vlastnosti, které známe i z Písem a příkladů toho, kam ve skutečnosti jejich praxe vede. 

Mnozí lidé mě stále považují za narušeného jedince a sebevraha se zlomeným srdcem. Pravdu ohledně těchto věcí nechávám jen na vědomí Nebeského Otce, který mě zná lépe, než se znám sám. 

Podstatné však je pro mou duši to, že ať už patřím do zmíněné kategorie duchovně méně vyspělých nebo více vyspělých, pořád máme všichni společný úkol: budovat Sion. A to je možné jen v případě, kdy se rozhodneme dát naše rozdílnosti stranou a soustředíme se na naši společnou duchovní cestu.

Znovu a opět - s pýchou a bez upřímnosti to možné není, takže jako poslední věc zde ještě zmíním toto: Ona moudrá osoba mi kdysi řekla, že kdo do naší malé odbočky nepatří, tak dříve či později vymizí.

Takže ohledně Sionu se nakonec už neobávám toho, že budu-li mít tu výsadu stát se jedním z těch, kteří se stanou jeho součástí, nesetkám se tam s takovými, kteří tam nepatří. A to je pro mě velká úleva..