O parazitech

 Bůh je láska. Slunce dává život. Země funguje jako dokonalý a soběstačný ekosystém. 

Kde se tedy vzali parazité? Z hlediska biologického se jedná o tvory, kteří jsou schopni vyhledávat jiné organismy a také se na ně napojit a brát si jejich energii pro sebe. To je zvláštní, ale asi jim to funguje. 

Před časem jsem se však setkal i s parazity mimo říši rostlin a živočichů. Z mé zkušenosti vyplývá, že jsou dokonce i někteří lidé schopni něco takového dělat dalším lidem. 

U tvorů nebo rostlin to chápu - nemají svědomí a chtějí žít. Ale člověk, jaká to úžasná bytost, pán a tvůrce a správce této země, by snad měl mít nějaké hodnoty.

Ale, byť to nechápu a hnusí se mi to, lidé bez hodnot, kterým jde jen o vlastní obohacení, opravdu existují. 

Před pár měsíci se k nám do Církve dostal jeden mladík. Bylo zvláštní, že pokaždé, když jsem ho viděl na shromáždění svátosti, tak brečel. Doslechl jsem se později, že jej prý od malička zanedbávají jeho rodiče. Bylo mi ho pak líto. Jednou, během dalšího pláče, za ním přišel náš misionář, objal ho a řekl mu: "Ničeho se neboj, musíš si jen uvědomit, že i ty jsi milované Boží dítě."

To mladíka zjevně zaujalo, protože mu byla věnována pozornost, kterou mu vlastní rodiče odpírali. 

Tehdy jsem ještě bydlel v Olomouci a začínal jsem randit se svou budoucí ženou. Už delší dobu to byla zájemkyně o Církev, ale ještě neměla to správné odhodlání se dát pokřtít. 

Mladíka jsme tedy přizvali k nám na oběd, abychom se s ním mohli seznámit a pomoct mu.

Pak nám řekl, jak to bylo úžasné a že by se chtěl od nás naučit vařit. Vnímali jsme to jako snahu o odpoutání se od rodičů, kteří byli prý velmi problémoví a jeho návrh jsme přijali. 

Když jsme se sešli příště k vaření, tak měl nějaký problém téměř s každým úkonem, takže jsem všechno musel udělat vlastně sám. Jediné, co jej zaujalo, byla kuřecí prsa. Sahal na ně a říkal, jaký je to slastný pocit, jako prsa dívky. 

Tak jsem jej povzbudil, aby se nechal převelet z pozice běžného pokladního v Albertu na pozici lahůdkáře, aby byl v kontaktu s podobným materiálem častěji. 

Při další návštěvě už se na nic neptal, šel si automaticky do lednice a vypil nám celý džus. Jenom jsme hleděli a říkali mu, zda nám tedy půjde koupit nový. Řekl, že klidně. Jen mu máme dát peníze a něco navíc, aby si mohl koupit i něco pro sebe. Odmítli jsme.

Postupem času přišel s tím, že se k nám nastěhuje. Dal nám takové ultimátum. S tím jsem jej odmítl. Takže příště se už jen přišel najíst a už se ani nepokusil předstírat pomoc. 

Později jsem byl na vyjížďce přes den ve městě. Mladík mi zavolal a ptal se, kdy bude oběd. Řekl jsem, že jsem pryč a nic nebude. V tu ránu na mě začal křičet: "Kde se mám teda najíst?!"

Řekl jsem mu, že nejsem žádná charita, takže ať mě už neobtěžuje a jde raději za svými rodiči. 

Abych přeskočil vyprávění o dalších problematických eskapadách, vrátím se raději k parazitům jako takovým.

V tomto textu jsem jednoho takového popsal a čím bych to ještě mohl korunovat, je výrok tohoto mladíka: "Modlil jsem se a Nebeský Otec mi řekl, že nemám pracovat ani platit desátek."

Když to slyšel president naší odbočky, nemohl ani on, ani já věřit absurditě tohoto výroku.

Takže tak, abych tedy nenapsal trudomyslný román o tomto parazitovi, zakončím tento text s doporučením pro čtenáře. Pokud jste na vážkách, zamyslete se nad tím, zda ten, kdo trpí, vyžaduje soucit, nebo lítost.

Mohlo by se zdát, že tyto dvě energie jsou totožné, ale ve skutečnosti jsou diametrálně odlišné. K soucitu s trpícími nás vyzývá Bůh. Máme o potřebné pečovat. Ale lítost, ta je od Satana. Je to způsob, jakým parazité zneužívají dobře míněnou ochotu pomáhat k vlastnímu uspokojení a spokojení jsou až ve chvíli, kdy se jim podaří druhému zničit život a zcela jej vysát.

Pamatujme i na to, že sám Ježíš vždy sloužil, ale nikdy nebyl sluha..