O upřímnosti

 V tomto textu bych se rád věnoval tématu upřímnosti, kterážto je dle mého názoru i zkušeností tou nejvzácnější vlastností, kterou člověk může mít. 

Hledání pravdy je podle mě člověku přirozené, ale mnozí lidé se jí asi tak trochu, nebo i víc, bojí.

Sám jsem si ten strach zažil, když jsem byl "léčen" za pomocí antipsychotik, která mi zabránila slyšet můj vnitřní hlas, hlas mého ducha, stal jsem se na čas obětí podvodníků a sice jsem měl možnost si je prověřit, zda jsou to skuteční lidé, kteří to myslí se svými výroky upřímně, ale měl jsem z toho takový strach, že jsem to raději neudělal a nechal jsem se podvést.

Až později, když jsem se se svolením své psychiatričky vymanil ze zhoubného vlivu těchto léků, začal jsem procitat a daleko rychleji si uvědomovat, co se vlastně děje a jak já chci reagovat a rozhodovat se.

Tato epizoda je velmi bolestná a sám přemýšlím, jestli je pro mě dobré, abych měl na všechny tyto samozvané odborníky řádný vztek.

Ale to je teď vedlejší a třeba se k tomu někdy vrátíme.

Jelikož je člověk bytostí fyzickou, duchovní, duševní i sociální, je uvědomění potřeby jednat ve věcech upřímně zcela klíčové pro ukotvení se v reálném světě. 

Nejsem sám, kdo tento společenský experiment nazývá matrixem. Kdo film neviděl, nechť si doplní vzdělání. Pro neprobuzené to je bolestné jen chvíli, než se zase ponoří do pohodlného závoje lží. Ale pro ty probuzené je to trefné pojednání a parafrázované vyobrazení stavu našeho světa v reálném čase.

Tedy proč upřímnost? Pokud to vezmeme z pohledu hmoty, je to způsob, jak ochutnat dle příjemné vůně lahodnou zmrzlinu místo olíznutí kusu hovna na tyči.

Dále pohled sociální. Tam bychom se mohli inspirovat mou vlastní neupřímností vůči přirozeným obavám, což mě vedlo ke skoku na lep sérii podvodníků.

Struktura duševní je vlastně záležitost taková, že bez upřímnosti není možné jakákoli introspekce a růst.

A nakonec svět duchovní. Tam se dostáváme do univerzální kosmologie a způsobu uspořádání všech věcí. Od vztahu k sobě samému přes vztah vůči druhým až ke vztahu se samotným Stvořitelem. Až tam to všechno sahá.

Tedy, pokud jedinec propadne lži, stává se nepřítelem lásky. Upřímnost je zkrátka klíčem k tomu, abychom porozuměli naší konkrétní úloze v tomto světě tak, abychom se mohli podílet na formaci velkého Stvořitelova plánu a ve skutečnosti je to jen postavené na této ctnosti, aby byl tento plán naplněn..