Je upřímnost nebezpečná?

 Už jako malému mi babička říkávala: "S poctivostí nejdál dojdeš!" A já jí oponoval s tím, že takto už svět nefunguje, doba ctnostných rytířů ta tam a že teď mají úspěšný život jen ti, kteří lžou a balamutí druhé.

Teď, kdyby babička stále žila, bych s ní rád na toto téma opět pohovořil. Protože ačkoliv jsem se nestal v ničem opravdu úspěšným nebo neúspěšným, dovedl jsem alespoň přežít věci, které by zničily v okamžení deset jiných lidí. 

Už jsem o upřímnosti psal jedno krátké pojetí, ale vycítil jsem, že by bylo dobré v tom pokračovat a vztáhnou to i na praxi, aby se jednici, této vlastnosti se obávající, mohli uspokojit a začít žít více dle svých reálných možností při přijetí plánu Našeho Stvořitele. 

Proč si tedy myslím, že poctivost či upřímnost nás mohou vymést vysoko, ba i výš, než bychom si byli rádi vůbec představovali?

Již jsem zmiňoval, že pouze s ryzím pojetím této ctnosti je možné žít onen Velký plán a naplnit tak všechna proroctví, která ještě nebyla naplněna.

Ale je tedy možné být upřímný v praxi? Co když toho lidé zneužijí? 

Často mi tímto argumentem někdo oponuje, abych si raději "dával pozor" a byl upřímný jen k těm, kteří si to zaslouží.

Už jsem, pravda, nejednou za svá upromna svědectví sklidil nejen uznání, ale i škodolibý posměch. A to dokonce i z řad členů Církve Ježíše Krista.

Mělo by mě to ranit? Osobně téměř spadám do generace takzvaných "snowflakes", ale bytostně nejsem jedním z nich. 

Po zkušenostech v nemocnici, dál s drogami a podvodníky, s tím, jak mě opustili přátelé i rodina, protože z prevence raději soustředili pozornost jinam, než aby se se svým zájmem podíleli na podpoře mé osobnosti a tedy i na podpoře mé velké sebedestrkce.

Jednoho dne mi to došlo. Teď už nejsem zdaleka sám, kdo to tak vidí. V každém případě při nás stále stojí náš Otec v Nebesích. Takže, leč se teď dostavame opět na kolbiště víry, které je pro nepolíbené neznabohy nic neříkající, není již dle mého názoru nutno tuto věc opět obhajovat, jelikož má slova mluví dost jasně a pouze ten, kdo má zájem se něco naučit a v životě posunout, bude mít zájem věřit a také dočíst tuto úvahu, která je, doufám, dost kontroverzní v očích mnohých.

Když bych sem měl přidat jeden příklad vlastní upřímnosti, tak by se rád podělil o své navracející se pocity. Jedním z nich jsou převážně sny, ve kterých se mi zdá o tom, jak zase kouřim marihuanu a jsem úplně zhulený. Po probuzení mě vždy čeká pár sekund jisté schízy s výčitkami typu: "Co jsem to udělal?" A pak mi vždy dojde, že to byl jen sen a Satan už na mě má velmi omezenou páku, takže se mu vždy pomyslně vysměju, aby věděl, že sloužím někomu jinému a ten někdo mu časem přinese na zlatém podnose velký díl spravedlnosti, takže to vše skončí velmi dobře.

Další vtíravé myšlenky se týkají toho, jak moc bych se chtěl někdy zabít, abych ukončil své zbytečné utrpení zde na zemí. Když jsem to řekl kamarádovi, zasmál se s tím, že jelikož věřím, čemu věřím, tak bych se sem beztak narodil za trest znovu, aby mě karty byly opět zamíchány a musel jsem si tedy projít vším znovu, být jinak.

Nevím, jak jsou pravidla reálně nastavená, ale toto se mi docela líbilo. 

Má hlavní motivace, proč se nezabít, i když někdy opravdu chci, je to, abych mohl svou víru uvádět v praxi. K čemu bych byl mrtvý? Skončil snad se mnou Bůh Otec a je mu to jedno? Samozřejmě nevím, co mám tomuto světu ještě dát, ale když se odkloníme od konkrétního plánu pro mou osobu, je to již dosti jasné: mám napomoci s přípravou tohoto světa na Druhý příchod Ježíše Krista. To, že zatím neznám metody, které bych k tomu využil, je opět součástí této osobní cesty.

Možná je to i jedno z těchto psaní, které by mohlo můj podíl na této práci završit. Tak uvidíme no..

A teď zpět k upřímnosti v praxi. Proč je tedy úplně jedno, vůči komu všemu jsme upřímní a proč je to i způsob, jak přijímat vyšší ochranu?

Opět jdeme do víry, tak se nelekejte. Je zaslíbeno, že "Kdo klepe, tomu je otevřeno." A také, volně přeloženo: "Koho Bůh uschopňuje, tomu požehná a komu požehná, toho uschopní, aby s tím požehnáním dovedl naložit."

Zrovna sem asi nepatří polemika typu: "Jak zjistit, zda jsou tato zaslíbení pravdivá?"

Ale řeknu ještě toto: jsou a to každému klidně dosvědčím na svou čest.

Vyšší ochranu jsme si tímto už poněkud vyjasnili. Ale jak je to s upřímností vůči komukoli? Dle mé zkušenosti je upřímnost darem, který funguje na obě strany. Žehná mně a žehná pak i tobě. 

Protože když se na to podíváme znovu z pohledu hmoty, tu známe všichni, tak upřímné jednání pomáhá mapovat časoprostor velice přesně a tím pádem se otevíráme jisté předvídatelnosti v okolnostech našich životů. Jinými slovy, jsme pak schopni získávat osobní zjevení a vést tak život víc dle láskyplného vedení Nebeského otce. 

A na závěr už jen toto: "Jak by zde mohla být jakási antropomorfní entita, která funguje tak, že se celý den zajímá o to, jak mi je?" Právě jsem citoval jednu z teologických otázek mého kamaráda Zbyška. Odpovědi je vždy toto: "Jen věř!"