O pozitivitě a realismu

 Před několika měsíci jsem absolvoval videokurz o duševním zdraví pořádaný Církví.

Tam jsme na toto téma, pozitivity a realismu, také sdíleli své pohledy a po čase jsem se dostal do situace, která byla skvělou ukázkou toho, jak tyto dva prvky jeden bratr z jiné jednotky vůbec nechápe, ale tvrdě si stojí za tím, že musíme být za každou cenu pozitivní, jinak nebudeme správně následovat Ježíše Krista.

To ještě korunoval tím, že okamžitě utnul svědectví jedné sestry o tom, jak vlastně přeje všem lidem, aby měli hojnost duchovního růstu a je-li to pro jejich cestu nutné, kéž také zažijí těžkosti, aby si mohli uvědomit svou duchovní úroveň a tím pádem i to, že je třeba jednat s větší laskavostí vůči svým bližním.

Sestra v tom měla jistý nadhled ze své zkušenosti, ale pro zmíněného bratra to byl ryze negativní přístup, takže ji se samolibým úsměvem na tváři odsoudil a jako vždy se opět pasoval do role nejmoudřejšího mluvčího dané skupiny. 

Když jsem včera psal článek na téma hněvu a spravedlivého hněvu, popisoval jsem tam spravedlivý hněv jako vyjádření silných emocí, které však vždy vede k Bohu, tedy do lásky. Vnímám, že tato sestra byla právě reprezentantem této kvality, když de facto přála jistou formu pozemských strastí těm, kteří zaujímají v životě hrubý postoj vůči jiným, tudíž je jejich jednání v rozporu s kvalitami někoho, kdo se alespoň pokouší o duchovní růst. Je pravda, že Bůh nám dal dar svobodného rozhodování a to bychom také měli všichni, kdo se Jej pokoušíme poznávat, respektovat.

Takže když to vezmeme kolem a kolem, zmíněná sestra měla upřímné přání, aby všichni lidé, i když jsou nevyzrálí, zlí a arogantní, měli možnost duchovně růst a vymanit se ze spárů tohoto matrixu. Ale volba se rozhodovat v tom také hraje svou podstatnou roli. Jak tedy zde uhodit hřebíček na hlavičku?

Dokonalá spravedlnost je pouze a jen v rukách Nebeského Otce, našeho Stvořitele. Byť Jej máme rádi a chceme Jej poznávat, nemáme pro naši vrozenou pozemskou nedokonalost řádné schopnosti k tomu, abychom Jeho spravedlnost dovedli zcela nacítit a pojmout. Takže i toto sestřino přání, byť jistě míněno s dobrým úmyslem, nejspíš nevystihlo realistický vhled do Boží spravedlivosti, takže ani nemohlo vnést toho pravého Ducha do srdcí všech těch kteří si to právě vyslechli.

A co onen super moudrý bratr? Kéž si on i všichni přehnaně pozitivní lidé strčí tuto jedovatou vlasnost za klobouk, protože byť se tak snaží tvářit, k ničemu dobrému to nepřispívá..