Cesta světla

Postupně bych se chtěl vyjádřit k veškeré terminologii, se kterou jsem se díky Ježíši setkal.
V minulém zamyšlení jsem zmínil něco o "Cestě Světla", takže bych to rád probral i zde.

Ze svých zkušeností vím, jaké to je kráčet cestou temnoty, nebo alespoň směrem do temnoty. Dlouhou dobu jsem byl jakýsi "temný rytíř", ale ne úplně jako Batman, spíš takový poustevník, který rád kráčel po stezkách, které vynikaly množstvím útrap a trudnomyslnosti.

Když jsem se začal učit o tom, jak jsme žili ještě před narozením na tento svět, dozvěděl jsem se, že "nebýt pádu Adama, nebylo by ani nás, protože by setrval v ráji zcela nevinný a tedy i de facto neplodný."
Také jsem se dozvěděl, že v takzvané preexistenci, kterou občas nazvu předsmrtelností, jsme žili jako duchové v přítomnosti Boha Otce. Mám jen teorie o tom, jaké to tam mohlo být, ale jelikož při aktu narození na zem vše z preexistence zapomínáme, ani já nemám ponětí o tom, čeho by bylo možné dosáhnout, kdybychom se nerozhodli pro tuto tělesnou zkušenost. 
Osobně věřím tomu, že naše pozemské zkušenosti nám pomáhají velmi obohatit náš celkový duchovní růst. Takže po znovu shledání s Bohem Otcem pak budeme moci přispívat k budování mnohem úžasnějšího království, než kdybychom s Ním setrvali jen jako duchovní děti a rozhodli se nepřijmout tento pozemský život se všemi jeho dary i strastmi. 
Neboť i Bůh se stále vyvíjí a i kdyby byl někdo sebegeniálnější, nedovede nikdy dostihnout skutečnost Jeho nepojmutelné věčně se vyvíjející Boží podstaty. 
Takže když se dostaneme zpět k mým cestám v temnotě, ano, bylo jich mnoho, zažil jsem významnou část onoho protipólu. Poznal jsem toto zakázané ovoce a teprve s touto zkušeností si dovedu konečně vážit dobra jako takového a zároveň jej dovedu v lidech docela snadno rozpoznat, nebo je i nachytat ve chvílích, kdy sklon k dobru jen předstírají. 
A jak bych tedy nejlépe vystihl Cestu Světla? 
Co se týče tohoto fenoménu z univerzálního hlediska, tak jsem na to naprosto krátký. Ale co se týče pozemského života, tady a teď, mám k tomu ještě co říct. 
Jak jsem již psal v mém přemítání o smyslu života, naším ultimátním cílem zde na zemi je připravit se na Druhý příchod Ježíše Krista. 
A právě to je s tím neoddělitelně spojené. Neboť všechno, co se týká následování Ježíše Krista a upřímného hledání způsobů, jak napodobit Jeho působení tady na zemi, je právě živoucí definicí této cesty. 
Takže abych to shrnul a uvedl zde i pár návodů, je zaprvé třeba usilovat o odpuštění hříchů křtem a o uzavření posvátné smlouvy s Bohem Otcem. Dál, aby se celá věc završila, je třeba přijmout Dar Ducha Svatého, aby člověku vždy pomáhal v jeho nové cestě a v pokusech o vymanění se z temnoty.
Pak je třeba být k sobě upřímný, činit pokání, pokud něco pokazíme a komunikovat za pomocí upřímné modlitby. O upřímnosti se ještě v příštích vyprávěních rád zmíním, protože když už ji zde skloňuji po několikáté, je asi zřejmé, jak je pro tuto cestu podstatná.
Je ještě mnoho věcí, které by bylo dobré zmínit, ale abych čtenáře nezahltil velkolepým výčtem věcí, které jsou pro pouhého smrtelníka nereálné k žití, ukončím to zhruba zde s tím, že podstatné je vzít si k srdci krédo "Modli se a pracuj."