Desátek

 Ve vztahu k Bohu a Jeho přikázáním se již od dob Starého zákona jedná o desetinu reálného přijmu člověka, která ve skutečnosti náleží Bohu Otci jako uvědomělé vyjádření vděčnosti za veškerá časná i duchovní požehnání, kterými nám žehná. Není to tak úplně "něco za něco", je to spíše rozhodnutí k vděčnosti za ona požehnání, jejichž podobu nám však nepřísluší si jakkoli vynucovat, neboť pouze Nebeský Otec nejlépe ví, co je pro každého z nás tím největším přínosem v dané situaci.

Desátek a jeho poctivé placení je také jedním ze slibů křtu do Církve Ježíše Krista. Je to také podmínkou pro vstup do posvátného chrámu. 

Má osobní zkušenost s desátkem je taková, že když jsem byl pokřtěn do Církve, slíbil jsem, že desátek samozřejmě platit budu. Takže i v tehdejší situaci, kdy jsem se topil v dluzích a hrozilo, že přijdu o dům, jsem desátek vždy platil. Vnímám to jako jeden z hlavních důvodů, proč se do mého života dostalo tolik požehnání ve formě brzkého kompletního oddlužení a zachování si nároku na vlastnictví domu.

Jedna moudrá sestra z Církve mi před časem říkala o své zkušenosti, že právě poctivým placením desátku byla vždy zajišťována, mimo jiné, i její finanční stabilita a možnost tak také pomáhat druhým.

Můj pozemský otec, který, když se dozvěděl o mém vstupu do Církve Ježíše Krista, najednou z šuplíku vytáhl svůj výtisk Knihy Mormonovy a oslovil mě "bratře." Prozradil mi, že aniž by mi to kdy řekl, tak byl členem Církve po celý můj život a že prý právě víra v Boha jej dala dohromady s mou maminkou.

Když jsme se dostali k tématu desátku, přiznal se, že jej nikdy neplatil, protože k tomu neviděl důvod. Na základě vlastního svědectví jsem se jej k rozhodnutí platit desátek pokusil víckrát motivovat. Nakonec jsme skončili u výmluvy, že prý ani nezná v Církvi nikoho, kdo by desátek platil, takže to nebude dělat ani on.

Když se o tomto výroku dozvěděl misionářský pár McLawsových, ponoukli mě k tomu, abych sdělil otci, že oni desátek vždy platili a platit budou, a jelikož už mého pozemského otce osobně poznali, tak bude mít povědomí alespoň o někom, kdo tak činí a nebude si už připadat tak sám v případě, že se pro placení desátku rozhodne.

Jednou jsem to s otcem zažil takovým způsobem, že z vděčnosti za uzdravení bolestí hlavy skrze požehnání misionářů se konečně rozhodl desátek poprvé v životě zaplatit. Dal jim peníze do rukou s tím, že to je plný desátek a že je mají předat biskupovi sboru. Oba jsme věděli, že misionářům sice dal nějaké peníze, ale zdaleka ne plný desátek ze svého skutečného příjmu.

V této věci můj pozemský otec nepochopil věc, kterou jsem zmiňoval již na začátku: není to žádné "něco za něco."

McLawsovi mi jednou k desátku řekli, že je to dobrý způsob, jak si toho Nebeského Otce svým způsobem vzkoušet, jestli funguje. Pokud se po zaplacení desátku nedostaví žádné požehnání, je to asi zbytečné mrhání nadbytečnými prostředky. Ale jim, mně, i všem členům platícím desátek, to z nějakého důvodu funguje.

Proto chci povzbudit i své čtenáře k tomu, aby takto zkusili Nebeského Otce "vykoušet". Nakonec zmíním už jen jednu otázku, kterou měl na členy president Sýkora během své úvahy o desátku: "Kolik si myslíte, že stojí vstupenka do nebe?"

Je to prostých 10 %. A i když má člověk malou výplatu a bojuje v životě s časnými těžkostmi, zaslíbení ohledně desátku jsou věčná a v absolutních číslech je to úplně jedno. Zkrátka toto přikázání je velice dobrým překladačem pro svět finanancí a svět emocí..